Jednoho rána jsem se probudil a dospěl jsem k závěru, že jsem dost starý, abych měl ostatním co říci, a také životem dostatečně vytrénovaný, abych dokázal postavám mých příběhů řádně zavařit. Bylo třeba vybrat si časové období, kam děj umístit, vymyslet hrdinu, který tam bude doma. Vůbec jsem si neuvědomil, že mě čeká obdoba toho, co dělám celý život – vymýšlení jmen. Ano, právě to má programátor a spisovatel, kromě tvůrčího ducha, také společné. * Ve svých dílech se držím fyzikální reality za všech okolností. Někdy je to ale dost omezující. Je pravdou, že naše znalosti o struktuře reality prodělaly množství zvratů a obratů, ale stále platí, že nové objevy doplňují znalosti předchozí, staví na nich. Proto i v roce 2100 bude platit, že jeden problém plus jeden problém jsou problémy dva nebo také pořádný průšvih. Je to možná smutné, ale bude to platit také pro jiné civilizace. V každém případě se mimozemšťanům nevyhýbám, protože věřím, že na boj s entropií nejsme sami. Tvrzení o naší jedinečnosti mi přijde nebetyčně arogantní. Navíc by to byla děsná nuda.
